Když se řekne Bali, jedním z prvních obrazů, který se vynoří v mysli, jsou rýžová pole – přesněji rýžové terasy, které se jako zelené stužky vinou po svazích kopců. Nejde jen o zemědělství, ale doslova o živé umění, které po staletí formuje tvář ostrova.
Nejznámější a nejfotogeničtější jsou terasy v oblasti Ubud, především Tegalalang a Jatiluwih – druhé jmenované jsou dokonce zapsány na seznamu UNESCO. Tady se propojuje přírodní harmonie, duchovno i každodenní život místních farmářů. Rýže tu není jen plodinou – je symbolem života, prosperity i duchovní čistoty.
Tyto terasy jsou výsledkem tradičního zavlažovacího systému zvaného subak, který má kořeny už v 9. století. Jde o komunitní systém, který zajišťuje spravedlivé a udržitelné rozdělení vody mezi farmáře. Subak není jen technika, ale sociální a duchovní instituce, která je v balijském hinduismu považována za posvátnou – voda zde symbolizuje božství.
Cestovatelé mohou mezi terasami podniknout značené procházky, obdivovat výhledy, sledovat místní při práci a často i ochutnat čerstvě připravené jídlo přímo z polí. Mnozí turisté si odtud odnášejí ikonickou fotografii – stát na úzké cestičce obklopený nekonečnými odstíny zelené, zatímco za zády šumí palmy a v dálce cinkají zvonky chrámků.
Tyto krajiny se mění s ročním obdobím – od zářivě zelených sadů mladé rýže po zlatavé lány před sklizní. V období výsadby pak vše působí jako obrovské zrcadlo, ve kterém se odráží nebe i samotné Bali. Rýžové terasy nejsou jen kulisou – jsou živým svědectvím propojení člověka s přírodou, duchovnem a tradicí. A právě v tom tkví jejich jedinečné kouzlo, které nelze zachytit jen fotografií – to se musí prožít.
